Úvod
Jedná se o fiktivní dokument o subkultuře, která žije mimo systém.
Mnoho lidí mi pokládá stejné nebo podobné otázky ohledně nízkonákladového způsobu života. Tak jsem se je rozhodl (i s odpověďmi) sepsat. Myslím, že jejich přečtení může zájemcům pomoci vyvarovat se častých chyb a ujasnit si, zda nízkonákladové žití je či není ta správná cesta právě pro ně.
Co je nízkonákladové žiti?
Nízkonákladové
žití, jak název napovídá, znamená velmi nízké náklady na život. Takový
dobrovolně zvolený způsob života se často nazývá „dobrovolná skromnost“.
O jaké sumě nákladů se v takovém případě bavíme?
Na
to není jednoznačná odpověď. Může to být ročně 6000 Kč, ale třeba i 180
000 Kč. To záleží na mnoha okolnostech. Já znám spíš lidi s ročními
náklady 6000-40 000 Kč, jsem jeden z nich, takže se přirozeně sdružujeme
nad řešením podobných situací.
Motivace
Proč si lidé vybírají takový způsob života?
Existuje
hodně motivací změnit způsob života tímto směrem. Já bych řekl, že
hlavní je strach z budoucnosti. Můžete to být někdo nemocný nebo si
někdo uvědomuje, že může být nemocný a nemá šanci našetřit si peníze.
Tak přemýšlí jak ten problém vyřešit. Někdo je nespokojen se svým
životem a nevidí, nic co by ho posouvalo a myslí si, že pokud by měl víc
času, tak by mohl začít žít. To jsou asi nejčastější motivace – strach o
budoucnost, nemoc a nespokojenost se životem. V mém případě byl
motivací strach o budoucnost a pocit, že nic nestíhám. A později se
přidala i ta třetí motivace. Mám 3v1.
A co třeba motivace žít ekologicky?
Já
osobně tomu nevěřím. Podle mně neexistuje nikdo, kdo chce takto žít
kvůli ekologii. Pokud někdo tvrdí, že jeho motivací je ekologický způsob
života, tak žije ve své iluzi, ze které se brzy probudí a uvědomí si,
že je to na nic. Je to podobné jako když někdo tvrdí, že nechce mít děti
nebo auto. Je lehké vzdát se možností mít vlastní potomky, když třeba
chybí přirozený mateřský pud. Je lehké „nemít auto“, když žijete ve
městě s fungující hromadnou dopravou a plnou vybaveností. Je to teď
spíš taková móda – žít ekologicky. Takový člověk si klidně kupuje vodu v
pet lahvích, protože přece ekologicky třídí a recykluje odpad. Nebo si
zaletí letadlem na Hawai, protože jinak vůbec nejezdí autem a šetří
přírodu. Žít ekologicky má svoje daná pravidla, ale pokud je člověk
upravuje podle toho, jak se mu to zrovna hodí, tak akorát lže sám sobě.
Bylo by super žít ekologicky, ale já osobně nejsem schopen tak žít a
nepoznal jsem nikoho, kdo by skutečně měl hlavní motivaci ekologii.
Jako jednu z motivací zmiňujete strach z budoucnosti, jaký strach z budoucnosti máte na mysli?
Když
se zeptáte lidí ve věku 20-40let jak se připravují na důchod, tak
zjistíte, že sice nespoléhají na důchod od státu, ale na druhou stranu
si sami nebudují žádné rezervy. A když, tak jen velmi malé.
Jak člověka může posunout, když žiji nízkonákladově?
Je
to jedna z motivací proč tak žít. Věří, že kvůli tomu, že nemá čas
nemůže realizovat své sny. Někdy je to jen výmluva, že nemá čas, protože
pokud má čas, tak ten svůj sen nerealizuje. Když člověk má čas, tak se
může věnovat k tomu, aby se se svém životě posunul. Každý nedokáže
fungovat na 100 procent.
Co je pro nízkonákladový život nejdůležitější?
Všechno
je důležité a je těžké vybrat to nejdůležitější. Ale bez motivace a
pozemku to nejde, tak asi tyhle dvě věci jsou nejdůležitější. Já rád
rozděluji fyzickou a psychickou stránku. Fyzická se dá snadno zajistit,
ale psychická stránka, to už tak jednoduché není. Chce to hodně času a
odhodlání.
Finance
Jak moc jsou důležité peníze?
Jsou velmi
důležité. Dávaji člověku klid. Mít pod matrací velkou rezervu je
skvělé. Někteří lidé prohlašují peníze za zlo, ale i oni vědí, že peníze
znamenají svobodu. Když máte našetřeno na 10 let života, tak se začnete
trápit až za 7 let, že už vám zbývají prostředky jen na 3 roky života.
Je zásadní si tuto realitu uvědomit, překonat domnělou nenávist vůči
penězům a něco si našetřit. Protože pak nějaou dobu peníze řešit
nemusíte.
To se musíš cítit cool, když utrácíš jen pár tisíc ročně?
S
podobným názorem se setkávám poměrně často. Lidé si myslí, že se tímto
stylem života povyšuji nad ostatní, nebo že se snažím někoho trumfnout.
Skutečně neznám nikoho, kdo by měl potřebu se nízkonákladovým žitím
vytahovat či chlubit. Člověk to nedělá, protože to je nebo není cool,
ale kvůli tomu, že má nějaký důvod. Chce jen v klidu žít. Kdyby to
někdo dělal kvůli tomu, aby byl cool, tak by dělal přednášky. Možná na
začátku u některých dobrovolně skromných existovala motivace změnit svět
a i lidi, ale to obvykle rychle vyprchalo. Lidé mají tendenci přecházet
do obranného módu, když se je někdo snaží přesvědčit o něčem, co se jim
úplně nelíbí nebo nehodí, třeba o tom, že domácí pečení chleba je
lepší. Udělali jsme v minulosti pár srazů a nikdo netoužil šířit osvětu.
Jen já jsem černá ovce, která si myslí, že pokud někomu hrozí
bezdomovectví atd., tak tohle je cesta jak se tomu vyhnout.
Může člověk začít žít nízkonákladově hned, jak se rozhodne?
Může,
ale málokdo to dobrovolně udělá. Obvykle se to týká lidí, kteří mají
náhlé finanční problémy. Ostatní začínají pomalu a postupně. Já
umožňuji lidem „pronajmout“ si kus mého pozemku zadarmo a umístit si tam
chatičku. Vím, že z těch lidí nikdo chatku nepostaví, protože je možné
sehnat lepší pozemek a oni to vědí. Pro ně je můj pozemek něco jako
startovací dráha, kde mohou začít. Je totiž důležité začít, protože
jinak se člověk zacyklí a bude jen snít. Vím na 98 procent, že lidé,
kteří si pronajali můj pozemek, na něm nikdy nebudou bydlet. Tento
pronájem nabízím již od roku 2015 a už 6 lidí zrušilo pronájem, protože
si našli lepší pozemek. Vždy existuje lepší pozemek než můj, který je
zadarmo. Jeden zrušil pronájem už za měsíc, protože mu údajně jeho známý
nabídl pozemek za 1Kč/m2 ročně a navíc v blízkosti jeho bydliště. A ta
osoba předtím hledala pozemek několik let. Vím, že nikdy na mém pozemku
nebude bydlet 50 lidí. Dokonce ani 3 lidi, i když nabízím 15 dílů
pozemku k pronájmu. Vím, že je to jen startovací pozemek a ty lidi si
najdou lepší pozemek ve svém okolí. Je důležité začít třeba i na
neideálním pozemku a pomalu svůj sen realizovat než jen snít a plánovat.
Udělat první krok je to nejtěžší.
Kdyby to byla pravda, tak nejsou bezdomovci.
Bezdomovci
jsou složité téma. Jsou mezi nimi feťáci, alkoholici, gambleři a lidé s
psychickými problémy, kteří nejsou schopni komunikovat a spolupracovat.
A další bezdomovci nechtěji žít v chatičce. Chtějí bydlet jako normální
lidi. Nízkonákladové žití nevyřeší bezdomovce. U některých možná, ale
bez motivace bezdomovců to nejde. Sociální pracovník nemůže radit
bezdomovcům, aby žili nízkonákladově.
Kde sežene k životu peníze?
Pokud
je motivací pro nízkonákladové žití nedostatek času, nebo touha někam
se v životě pposunout, tak to často bývá pouze krátkodobá životní etapa.
Jak již bylo zmíněno, lidé se třeba chtějí někam posunout, ale už tomu
nechtějí věnovat to úsilí, nebo se ve skutečnosti ani nikam posunout
nechtějí. Takže když přijde na věc, přestane je to bavit. Nedostatek
času umožňuje lidem snít o něčem „lepším“. Pokud někdo pracuje 5 dní v
týdnu a má volnou jen sobotu, aby se věnoval své zahradě, tak tam udělá
hodně práce a má z toho radost. Kdyby měl každý týden možnost to otočit
a být 5 dní na zahradě, tak se z radosti stane rutina a sen se
rozplyne.
Ale, kde sežene peníze?
Stačí jen sedět a čekat.
Tedy nejprve něco udělat a pak čekat. Rozdíl mezí nízkonákladovým žitím a
běžným způsobem života je ten, že člověk má mnohem víc času oproti
lidem, kteří nežijí nízkonákladově. A to je možné využít. Lidé, kteří
nemají tolik času, tak shánějí lidi, kteří jsou ochotni za peníze
pracovat. Je důležité si promyslet, co člověka baví a jestli daná
činnost nemůže generovat peníze. Chce to hodně o tom přemýšlet, protože
většina činností má potenciál vydělávat peníze.
Příklad?
Příkladu je tolik, kolik existuje možností. Tedy nespočet.
Za jak dlouho si člověk našetří na nízkonákladový život?
Asi
rok. Nesmí se zapomenout, že takový člověk se spoléhá na spolupráci a
barter. Možná ten člověk dělá za minimální mzdu a našetří měsíčně jen
200Kč v hotovosti, ale navíc získá třeba jen za odvoz spoustu věcí,
které by jeho zaměstnavatel vyhodil jako nepotřebné. Žijeme v ČR, která
je bohatá, takže věcí „za odvoz“ je všude dost. Takový člověk dokáže
našetřit 10-40tisic měsíčně v takovém hmotném majetku. Ty předměty jsou
často neprodejné, ale hodí se na barter. Je to jedna z nejčastějších
chyb, že člověk si myslí, že jen peníze v bance se počítají.
Doporučuješ lidem krást?
Firmy
a i lidi se zbavují věcí zadarmo. To není krádež. Oni Vám dokonce i
poděkují. Snadný výdělek je třeba odvoz stavebního materiálu ze stavby.
Je to pro firmu odpad a museli by zaplatit odvoz na skládku, ale takhle
se toho zbaví zadarmo. Hodně lidí to ví a živí se jen tím. Proto už je
potřeba mít známosti, protože je to velmi výhodný kšeft. I ten brigádník
v supermarketu si může vydělat hodně peněz. Supermarkety stále vyhazují
prošlé potraviny, hlavně pečivo a zeleninu s ovocem. Někdy to bývá
třeba 20 kg denně.Vím, že to zní šíleně, že někdo pracuje 8-12 hodin v
supermarketu a pak přijde domů a musí ještě zavařit tu zeleninu. K tomu
se hodí spolupráce, která spočívá v tom, že získanou zeleninu odnese
jiné osobě a ona to zpracuje.
Kolik vydělá na těch 20kg zeleniny z popelnice?
Odhaduji
80-200Kč čistého. Není to moc, a proto nejsou u popelnice za
supermarketem fronty. Znám více lidí, kteří ráno si kupují 1,5l
minerálku (15Kč) a chipsy (150g-35Kč)a k tomu pochoutkový salát s
pečivem, které vyjde asi na 50 Kč. Pak jde na oběd za 70-150Kč. Takovým
lidem se vybírat popelnice za supermarketem nevyplatí a tím je i menší
konkurence. Ono se vlastně ani nejedná o vybírání popelnic. Prostě se
jen domluví s manažerem obchodu a mohou si dát prošlé potraviny stranou.
A vydělat 80-200Kč denně je dost pro někoho, kdo chce žít
nízkonákladově. Měsíčně tak získá 1600-4000Kč a takže za 12 měsíců
našetří na 3-6 let života.
Nejde se živit odvozem věcí ze staveb.
Aby
se mohl člověk živit odvozem věcí ze stavby, tak musí mít ideální
podmínky. Všechno je o ideálních podmínkách. Každý nemůže vozit ten
odpad, protože nemá ideální podmínky. Já třeba znám 4 lidi, kteří mají
vozík a teoreticky by mi ho mohli půjčit zadarmo nebo za barter, takže
ho nemusím vlastnit. Neznám nikoho, kdo má velkou dodávku, ale pokud
někoho zná, tak si tu dodávku půjčí a zaplatí za benzín a nějaké peníze
do kasičky na opravy. Člověk, který se chce takto živit, si musí najít
svoje ideální podmínky. Spolupráce a barter je hodně důležitá pro
nízkonákladové žití. Když tyhle dvě věci nedělá, tak si sám sobě
komplikuje život.
Na brigádě si vydělám víc.
Nízkonákladový
člověk má volno 365 dní v roce a potřebuje třeba jen 6-40tisíc ročně.
Tak dělá to, co ho baví, a vydělá si těch 6-40tisíc ročně. Třeba jen
10Kč/h, ale dělá něco, co ho baví. Někdo zas žije z úspor atd. Je běžné,
že než člověk začne žít nízkonákladově, tak hromadí věci. Třeba musí
mít auto na cestu do práce. Až začne žít nízkonákladově, tak se auta
zbaví. Co má nízkonákladový člověk dělat 365 dní v roce?
Proč to nedělá každý?
Pro
většinu je to neefektivní. Nejsou ideální podmínky. Uvedu příklad
cukru. Pokud někdo bydlí blízko supermarketu, tak může kdykoliv skočit
pro cukr a nakoupit za 8-10Kč a prodat ho za 12 Kč. A někteří včelaři
prostě přijedou a koupí si od toho člověka i 2tuny, protože se jim to
vyplatí než, aby chodili do krámu pro 10-50kg. Ta osoba si vydělá na
jedné tuně 2000-4000Kč. Jeden člověk mi povídal, že v době, kdy
popelnice na sklo byli jako normální popelnice, tak během 3 let nasbíral
sklenice za 2 miliony korun. Neprodal je do měsíce, ale trvalo to asi
rok než sehnal včelaře a lidi, kteří zavařují na prodej, a on získal 2
miliony v hotovosti. Jezdil na kole a tři roky makal a neměl jistý, že
to prodá. A pokud by někdo dělal v kanceláři, tak si vydělá víc.
Nevidím nikde snadno vydělané peníze.
Tyhle
rady nejsou jak si snadno vydělat peníze. Stále tvrdím, že nejlepší je
mít normální práci, kde si člověk vydělá 150-400Kč/h a našetří si do
konce života. A hotovo. Když máte našetřeno, tak žijete z úspor. Ale pak
máte 365 dní volna. A co s tím? Co s tím uděláte? Zkouším pátrat ve
vzpomínkách, jestli jsem potkal někoho, kdo by jako nízkonákladový
člověk vůbec nic nedělal. A nemůžu si vzpomenout. Možná existují. Lidi,
kteří na začátku třeba 3 měsíce nic nedělali je dost, ale pak začali
něco dělat. Prostě člověk musí něco dělat nebo se z toho zblázní.
Normální člověk si najde koníčka jako běhání, cestování, ježdění na
kole, rybářství atd. Nízkonákladový člověk si najde koníčka, který mu
vydělá nějakou korunu. Tak například jsem si psal s jednou slečnou,
která má online bazárek pro děti. Žije ve městě a rozváží věci na kole,
takže kupující dostane ty věci až do domu. Nedá se na tom vydělat tom.
Podle jejích slov získá ročně asi 15tisic korun v hotovosti. Denně asi
50Kč. Na to kolik projezdí na kole a pak vysedává u těch ženských je to
možná jen 5Kč/h. Ale jí to vyhovuje. Podle jejích slov má věci v hodnotě
300tisíc (to získá v hotovosti) a stále se to pomalu rozrůstá. Má prý
nekonečný zdroj peněz. Splnila si svůj sen. Žije klidný život. Nejen že
věci na děti dostává zadarmo od těch lidí, ale dostává třeba i
zavařovací sklenice atd., tak má další věci na barter. Prosím musíte to
brát tak, že ty lidi mají 365 dní volna a nemůžou si dovolit koníčka,
který je stojí peníze, tak mají koníčka, který jim něco vydělá.
Co máte s těmi zavařovacími sklenicemi?
Je
to platidlo chudých. Jen žertuji. Jsou tu včelaři a i lidé, kteří
prodávají svoje zavařeniny. A ty jsou ochotni zaplatit za sklenice
příznivější cenu, než jaká je v obchodě za nové sklenice. Cena za
sklenici je jen 1-5Kč podle velikosti a tvaru. Nevýhoda je, že se musí
sklenice lesknout, tak strávíte i 5 minut jednou sklenicí. Výhoda je, že
po sklenicích je stále poptávka a je to tedy něco jako jistota. Včelař
buď zaplatí peníze, nebo dá 1kg medu za 21-31 sklenic. Někdo si tím
přivydělává a někdo je jen hromadí do důchodového fondu. Sklenice je
jistota. Pak jsou láhve od tvrdého alkoholu, které mají hodnotu asi 1Kč,
ale najít kupce je docela složité. Za víc se vykupují krásné láhve.
Jsou nějaké legální a zároveň divné způsoby vydělání peněz?
Já
si vždy vzpomenu na stavební pojištění, ale najdou si jiné. Stavební
spoření trvá 6 let a každý rok musíte uložit 20tisíc. Dostanete 2000Kč
ročně, ale 350Kč je poplatek. Tak získáte ročně cca 1600Kč. Pokud někomu
stačí jen 3000 Kč ročně, tak musí mít našetřeno 240tisíc, které stále
dokola dává na spoření. Nemyslím si, že tenhle způsob je nejlepší. I
když díky státu něco vyděláte, tak pořád tu je inflace. Člověk, který to
provozoval, to bral jako jistý příjem bez komplikací. Pořád platí, že
nejlepší je investice do pozemku.
Co podnikání?
Podnikání je
riziková záležitost. Často je potřeba velká investice a nějakou dobu to
trvá, než se začne vydělávat. Pokud člověk má motivaci, aby se živil
podnikáním, tak ok. Pokud si chce si vydělat 6-40tisíc ročně, tak bych
do podnikání nešel. Než se investice vrátí, trvá to někdy hodně dlouho,
pokud se vrátí.
Rezerva
A co když nastanou neočekávané výdaje?
Člověk
se v dnešní době dožívá často i 80 let. Máme kolem sebe lidi různého
stáří – od novorozenců až po 80ti leté (i starší) seniory. Je potřeba
zjistit, co rozdílné skupiny lidí potřebují k životu. Není to složité.
Ale díky tomu si můžeme udělat lepší představu o tom, kolik a čeho
potřebujeme. Třeba je Vám 30 let. Víte, že lednička vydrží 10 let. Tak
budete potřebovat za svůj život 5 ledniček. Tak buď si dáte stranou
peníze na 5 ledniček, nebo začnete sledovat prodeje a seženete starší
ledničky za odvoz. Budete mít třeba 7 ledniček místo 5, ale za méně
peněz. Podobně je možné řešit oblečení, nádobí, atd… Všechno (včetně
zdraví) se dá odhadnout. Neexistuje žádný nenadálý nebo neočekávaný
výdaj. To jen my sami sebe přesvědčíme, že jsme to nečekali. Ale všichni
víme, že lednička a další věci mají svou životnost. I ten člověk, který
začne chřadnout a objevovat problémy, tuší, že bude potřebovat nějakou
péči či léky. Mohli bychom nazvat nenadálými výdaji asi pouze situaci,
kdy člověk změní svůj styl života, nebo nějakou jeho část. Třeba se
rozhodne jezdit na kole. Tak si koupí kolo, helmu atd.
Chcete říct, že máme mít 10 ledniček?
Ne
tak docela. Je to na každém člověku, na jeho prioritách a rozhodnutích.
Pro lidi, kteří chtějí žít nízkonákladově, neexistují nenadálé výdaje.
Prostě se musí připravit předem. Nemusí mít ani jednu ledničku v záloze,
ale musí počítat s tím, že třeba týden bude bez ledničky, než sežene
nějakou za odvoz a také že si možná připlatí, protože nebude v jeho
blízkosti, nebo za ni prodávající bude něco chtít (čili nebude jen za
odvoz). Takže vás taková lednička “na poslední chvíli” může stát víc než
ta lednička, kterou si výhodně pořídíte “do zásoby”.
Proč si pořizují ledničku, je to potřeba?
To
opět záleží na konkrétním člověku a jeho potřebách. Já ji nemám, ale
moje skladba jídelníčku nevyžaduje, abych měl zásobu chlazených
potravin. Ale mnoha lidem se hodí – třeba na mléčné výrobky, maso apod.
Ideální je mít ledničku kombinovanou s mrazákem. Pak existují i mini
ledničky, které se prý dají napájet z autobaterie. Pro lidi žijící bez
elektrické sítě je to ideální. Lidi dávaji často do ledničky zbytečně
hodně věcí a proto potřebuji velké ledničky. Mně přijde praktičtější
místo hromadění ledniček hromadit pultové mrazáky. Roční potřeba 100l
mrazáku je asi 150KWh neboli 800Kč. Pro nízkonákladového člověka je to
dost, ale zmrazí asi 100kg potravin. To je 8Kč/kg. Zní to hodně
neekonomicky a neekologicky, ale některým i mně se zdá spíš hodně
ekologické a ekonomické řešení, protože sezonní zeleninu a ovoce si
člověk snadno uskladní v mrazáku a v tu dobu je cena těch potravin
nízká, tak se to vyplatí. I já se dívám po pultovém mrazáku a přemýšlím,
jak moc si upravím jídelníček. Ono sušení a zavařování zabere nějaký
čas a peníze oproti zamražení.
To není ekologické. Proč se nesnaží žít co nejvíc ekologicky?
Každý
vidí tu ekologii v něčem jiném. A někdo chce jen žít. Ten, kdo říká, že
to dělá pro ekologii, tak má povinnost poslouchat ostatní lidí co musí
udělat, aby žil víc ekologicky. Ostatní, kteří chtějí prostě žít, nemusí
poslouchat někoho, kdo má větší ekologickou stopu, jak “správně” mají
žít.
Bydlení
Jak mi půda může vydělat?
Už jen to, že ji
člověk má, vydělává. Ale pokud chce mít příjem, tak jsou snad stovky
možností. Jedna možnost je pronajímat skladovací prostory. Lidé z města
mají málo místa a musí se zbavovat věcí. Kdo se nechce zbavit věcí, tak
si sežene skladovací prostor. Znám dva lidi, kde první pronajímá za
200Kč/m2/rok a druhý za 500Kč/m2/rok. Já pronajímám za 100Kč/m2/rok,
protože nedosahuji takové kvality jako ty dva. Tak 1,5m3 prostoru za
100Kč na rok není špatný. Není to na zbohatnutí. Ale já mám dohodu, že
až si přijede uskladnit věci, tak odevzdá topinambury jednomu člověku v
jeho ulici. K tomu nevyhazuje kelímky a dá mi je. Mně se to vyplatí.
Vystává otázka, jak těm ostatním se vyplatí za tak malý nájem pronajímat
prostor. Měli zas ideální podmínky. Měli možnost si sehnat materiál na
skladiště z bouraček, sběrných dvorů, šrotišť a ze staveb. Postavit
takové skladiště pak vyjde levně. Budoucnost skladišť vypadá jako jistý
výdělek podle třeba tohle článku.
Jídlo
Složení jídelníčku
určuje, jaké budou náklady. Pokud někdo touží mít náklady za jídlo
minimální, tak jí co je. Tak ví, kde sehnat levně potraviny. Ví, kde
může natrhat ovoce. Ví, co se snadno pěstuje a to pak pěstuje a jí.
Nesmí chybět zavařování, sušení a další způsoby uskladnění. Například
lze snadno pro jednu osobu vypěstovat 30-50kg cuket nebo dýní a toto
množství vystačí na celý rok.
Jaké jsou náklady na jídlo ročně?
Já
to vidím na 4000 Kč ročně + 200hodin. Za potravny v bio kvalitě
zaplatíte asi 2krát víc. Vše, co je navíc je jen pro krátkodobý pocit
štěstí. Jeden člověk sní asi 150kg zrní, 50kg luštěnin, 200kg zeleniny a
100kg ovoce. Náklady za jídlo 3000Kč + 500Kč za tabletky B12 a doplňky a
500-700Kč spotřeba propanu při vaření. Místo polykání tabletek B12
stačí třeba kuřecí játra atd.
Za 3000 Kč není možné sehnat tolik jídla.
Je
tam připsáno 200 hodin. Ve městě i na vesnici za 4000Kč +200hodin
člověk získá tolik jídla, že neví co s ním. Nejen já, ale i ostatní to
máme vyzkoušené. Já utrácím míň, ale je to zas na úkor času. Třeba teď
je období špendlíků, tak pokud člověk nasbírá 20 kg, tak ušetří peníze.
Nikdo nesní 20kg kyselých špendlíků.
Ale
sní. Jen musí najít strom, kde jsou sladké. Ne moc sladké nebo moc
kyselé. Prostě akorát. Když se najde takový strom, tak se z něj nasbírá
třeba i těch 20 kg. Většina si myslí, že špendlíky jsou kyselé a nedají
se jíst, takže moc velká konkurence tu není.
Kdyby jídlo by bylo tak levné, tak by nebyly potřeba potravinové banky.
Potravinové
banky jsou pro chudé lidi. Chudí lidé jsou nedobrovolně chudí a chtějí
žít jako bohatí lidé. Potravinové banky dávají těm lidem prostřednictvím
jídla alespoň pár minut denně pocit, že jsou bohatí. Potravinové banky a
na ně napojené charity těmto lidem pomáhají, aby nespáchali sebevraždu
nebo nezačali řešit depresi alkoholem a drogami. Těch pár minut jim
zvedne morálku a můžou žít jako bohatí lidé. Jídlo vždy sloužilo pro
zlepšení morálky, když někdo měl depresi. Někdo bojuje s depresí
kupováním věcí, někdo zas cestováním a kupováním zážitků a někdo zas
jídlem.
Roční náklady
To je častá otázka a kupodivu odpověď není lehká. K životu člověku stačí málo peněz, ale na druhou stranu pak tráví více času třeba barterem. To, že utratí málo peněz není zázrak, ale jen se uskromnil a žije jinak.
Jsou věci, které člověk musí koupit, jako toaletní papír, zubní pastu,kartáček, mýdlo, sůl a nějaké jídlo a koření. Ostatní si člověk sežene nebo vymění. Dostane se na minimum.
Není to soutěž, kdo žije za nejmenší náklady nebo jaký je někdo frajer. Jen si lidi minimalizovali svoje životní náklady podle toho, jak se jim to hodilo, a neměli pocit, že trpí. Jiný utrácí za něco, co není nutné.
Představa normálního člověka je, že si nízkonákladový člověk píše deníček, co utratil a pokud chce něco koupit, tak tráví hodiny přemýšlením jestli to koupí. Nenašel jsem nikoho, kdo by to dělal. Vždy to dopadlo jako u mě, že jsem to zkusil, ale byla to nuda a ztratilo smysl to dělat. Nízkonákladový člověk má svůj daný rozpočet, kde má rezervu, a žije si. Jen na začátku se zapotí, než si zjistí, jaké má náklady.
Za 1500Kč ročně?
Dá
se to. Někteří z nás jsme to zkoušeli. Pro upřesnění je to 1500Kč ročně
+ 500Kč popelnice + zdravotní pojištění. Pokud se rozhodnete zmizet ze
systému, tak těch 1500Kč ročně.
Bydlení
Náklady na bydlení
jsou většinou 500-1000Kč ročně. Na bydlení stačí jen pozemek 20-100m2.
Daň z pozemku ze 100 m2 počítejte 100Kč ročně. Pak musíte odkládat
400-900Kč ročně na opravy domku.
Vaření
Můžete vařit na dřevě,
ale já jsem neměl ideální podmínky a vycházelo mi 2 hodiny práce, abych
si uvařil jídlo. Takže ročně bych strávil cca 700 hodin. Když jsem
spočítal, že na rok spotřebuji propan-butan za 700Kč, tak jsem zaplatil
700Kč, abych ušetřil 700 hodin.
Oblečení a obuv
Skoro všechno
kromě ponožek, trenek si člověk vybarteruje. Občas boty koupí. Náklady
ročně bývají u lidí jen 200-700Kč. Já odhaduji, že u mě je to 400Kč.
Elektřina
Bez
elektřiny to jde, ale já mám třeba měsíční spotřebu 40kWh, tak je to
200Kč měsíčně. Jsem napojen na cizí elektroměr, takže jen platím
odebranou elektřinu. Ročně to vyjde odhadem 2400Kč při běžném používání.
Topení
Tady
je velký výkyv. Je to 300-30 000 Kč za rok. Topit se dá dřevem, kde
seženete za odvoz až za 1000Kč/m3. Můžete si ho nasbírat nebo být
brigádník a dělat za dřevo. Můžete vyhřívat jen postel nebo vytápět celý
baráček. Mít jen 15 stupňů nebo 22 stupňů. Ročně utratím za topení asi
600Kč, které mám započítané v elektřině, ale je dobré mít rezervu
3000Kč/ročně.
Hygiena
Já mám stranou 400Kč na rok na nákup mýdel, toaletního papíru,zubní pasty atd.
Telefon
Mobilní
telefon se dá sehnat za barter. Sim karta je předplacená a jen člověk
přesouvá z hotovosti na tu sim kartu 400Kč ročně. Většinou utratím za
volání asi 100Kč ročně.
Voda
Musíte si dát stranou cca 500Kč
ročně na vodu. Odhadem mám spotřebu 30l denně a to je 10 kubíků vody. Dá
se čerpat voda ze studny, ale na pití je dobrá kohoutková voda.
Popelnice a zdravotní pojištění
Popelnice
je 500Kč ročně a zdravotní (rok 2019) stojí 1803Kč měsíčně. Musí se
platit a doporučuji to platit. Je zbytečné si vytvářet dluhy a pálit si
mosty, když člověk možná změní svůj pohled na svůj život a bude chci žít
jako normální člověk. Pokud si nenajdete v okolí práci, abyste si na to
vydělali, tak nezbude nic jiného než jít na Úřad práce než si najdete
vhodnou práci. Oni za Vás za tu dobu budou platit zdravotní.
Televizní poplatky a sociální pojištění se nemusí platit.
Jídlo
To
je kapitola sama o sobě. Útrata je 200-600Kč měsíčně a je jedno jestli
osoba žije ve městě nebo na vesnici. Důležitá je zas spolupráce a
barter. Já se zaměřuji na nízkonákladové lidi, kteří žijí za cca
6-40tisíc ročně. Pro takové lidi je supermarket zbytečný. Nemocný člověk
dostává invalidní důchod nebo normální člověk má práci, tak nemá čas.
Ale nízkonákladový člověk má volno minimálně 300 dní v roce. Maji čas
sbírat, pěstovat nebo díky spolupráci udělat barter. Nemocný člověk nebo
normální si koupí jídlo v supermarketu, protože nemá čas.
Nízkonákladový člověk má spoustu času a dělá věci, které ho baví a
některé baví třeba jít na houby a sníst nebo vyměnit za jiné potraviny.
Třeba taková opěnka měnlivá. A hned má jídlo a i na barter.
Roční náklady dosahují jen 2000-15000Kč + zdravotní pojištění. Záleží, co člověka baví a co ne. Jaké má ideální podmínky. Náklady jsou tak nízké, že někdo volí cestu žít z úspor nebo si na 2 měsíce najde brigádu a má vyděláno. Už jen to, že člověk má volno, vytváří pro něj ideální podmínky, že může dělat záskoky nebo udělat výpomoc, které bývají dobře zaplacené. Je potřeba si uvědomit, že žijeme v ČR, která je bohatá a jsou tu vysoké životní náklady, a i vysoká minimální mzda. Stačí si to uvědomit a máte garantovaných 300 dní volna.
Flexibilita
Tohle
slovíčko pro nízkonákladové člověka znamená, že má tolik času a má
tolik volna, že může kdykoliv jít na brigádu. A někteří toho využívají
dost. Když někdo potřebuje třeba se stěhování nebo s nějakou prácí, tak
oni můžou. Je to velká strategická výhoda, která umožní sehnat si
krátkodobé brigády.
Barter
Barter je výměna nějaké věci,
kterou chcete, za jinou, kterou máte a je Vám k ničemu. Existuje to snad
tisíce let a funguje to i nyní. Peníze jsou něco, čeho se lidé neradi
vzdávají. Nízkonákladový člověk neutrácí jen 6000Kč+ zdravotní ročně. Je
to víc, ale většinou je to v barteru, že mění něco co potřebuje za
jinou věc. Takže nemusí utrácet peníze.
Spolupráce
Kromě
barteru je důležitá i spolupráce. Bez ní člověk bude mít těžší život.
Někteří normální lidi touží žít na samotě, ale nízkonákladový člověk,
pokud chce mít lehčí život, tak musí spolupracovat a to jde těžko na
samotě.
Ostatní
Existuji komunity?
Ne. Mluvme raději o
skupinkách, protože pod komunitou si člověk představí nějaký statek, kde
všichni mají stejné oblečení a před barákem je nějaký oltář a mají tam
vůdce, kterému se klaní. Takové komunity založené na nízkonákladovém
žití nejsou. Skupinky jsou jen lidi, kteří spolupracují společně,
protože z toho něco mají. Musí obětovat nějaký čas skupince a i zdroje,
aby získal jiné zdroje, které mu vynahradí ten čas i ty vložené zdroje.
Jsou to přátelé, takže je to normální věc, že spolupracují. Je vždy
zábavné sledovat, jak mají lidé zkreslenou představu, i když často oni
mají taky skupinku přátel, se kterými spolupracují. Proč vytvářet novou
skupinku lidi, když už ji mají?
Pokud chce mít ve skupině více nízkonákladových lidí, tak ji musí vytvořit?
To
zní, jako kdyby ten člověk se chtěl izolovat od ostatních lidí a hledá
jen nízkonákladové lidi. Je to jako vize u prepperů. Nějaký prepper
hledá lidi a zapomněl, že má kamarády a příbuzné, kteří s ním mohou
tvořit komunitu. Ale on chce jen takovou, jak to viděl v nějakém filmu a
hledá a hledá, ale nenajde.
Tito lidé dosud využívají infrastrukturu a vymoženosti státního zřízení ve větší míře, než do něj přispívají.
To
je pravda. Proto často váhám, jestli mám o tom napsat, nebo zmizet z
povrchu. Je tolik zákonů, že možná nějaký porušuji a mohl bych jít do
vězení nebo dostat nějakou tučnou pokutu. Na srazech jsme o tom
diskutovali a musel jsem slíbit jim a i lidem se kterými si píšu, že je
nikdy neprozradím. Normální lidi nesnáší nízkonákladový lidi, protože je
považují za pijavice. A pokud o tom někdo čte, tak si myslí, že
nízkonákladoví se vytahují a považují normální lidi za hlupáky. Tím
vznikla prostředí, kde se budou psát udání na úřady. Nízkonákladový
člověk chce jen žít v klidu.
Čas
To je asi častá otázka, kdy
normální člověk nemůže pochopit, že někdo si třeba jde nasbírat jídlo
nebo pěstuje. Vždyť to zabere tolik času. Ale ten nízkonákladový člověk
má tolik času, že neví co s ním. Má ho tolik, že si musí hledat nějakou
práci, aby se neunudil k smrti. Normální člověk si řekne, že pokud by si
měl vypěstovat svazek ředkviček, které stojí 5 Kč, tak by tím strávil 3
hodiny, tak se mu to nevyplatí. Nízkonákladový člověk si řekne, že má
čas, tak si je vypěstuje. Pokud ho to nebaví, tak sežene, kdo pěstuje
ředkvičky a využije barter a hned je má. Nízkonákladový člověk má hodně
volného času a dělá co ho baví a nedělá, co ho nebaví. Proto třeba já
nevařím na dřevě, protože mě to nebaví, i když mám hodně volného času,
abych si dřevo nasbíral.
Počítání
Lidi si myslí, že
nízkonákladový člověk všechno počítá a píše si náklady. Nikoho neznám.
Má jen odhad ze zkušeností kolik utratí ročně a s tím žije. Evidence a
zapisování zabere hodně času a to nikoho nebaví. Já jsem to zkoušel jen,
abych to mohl prezentovat, ale po měsíci jsem vždy skončil. Je to fakt
nuda a nízkonákladový člověk to nepotřebuje, protože nechodí do krámu
každý den. On ví, kolik utratí, protože žije nudný život, kde utrácí jen
párkrát do roka.
To není tak lehké začít tak žít.
Když se s
někým bavím, tak často mi říká, proč to nejde. Nejde tohle a tohle. Říká
to člověku, který žije nízkonákladově. Když někdo říká člověku, který
žije, že to nejde, tak je to mentální blokace, kdy schválně člověk hledá
důvody, proč to nejde, aby si mohl říct, že to prostě nejde a tak on
tak nemůže žít. Já nikoho nenutím, aby žil nízkonákladově. Je mi jedno
jak kdo žije. Nikoho neodsuzuji. A pokud někdo chce žít nízkonákladově,
tak si to upraví podle sebe jak se mu to hodí a nemusí se řídit podle
toho, jak žiju já. Jako, že nesežene pozemek atd? Podle mně stačí jen
mít 20 000 Kč a může člověk hned žít v klidu rok a během toho roku si
vše srovnat a vymyslet svou nejlepší cestu. Nemusí shánět pozemek,
protože mu můžu pronajmout svůj pozemek zadarmo. Už nejsou žádné důvody,
proč nežít nízkonákladově kromě toho, že člověk to fakt nechce. To, že
nemá vůbec žádné peníze, značí jen to, že je finančně negramotný a
jednou na to doplatí.
Závěr
Myslím, že jsem vypsal všechny
otázky, které mohli kdy padnout pro lidi žijící s tak málo penězi. Jak
jsem často opakoval, tak takové žití není výhra a bez pořádné motivace
si člověk zkomplikuje život. Musí přemýšlet, jestli to fakt má smysl a
jaké omezení v životě mu to přinese. Já osobně nedoporučuji lidem takto
žít. Nemůžou dělat věci, které jsou tak běžné, a musí bojovat sami se
sebou a ten boj často prohrají. To může vést k depresi a k
alkoholismu,drogám nebo jiné závislosti, které člověka zničí.
Dal jsem dohromady časté otázky, aby byli na jednom místě a usnadnily rozhodnutí lidem, kteří chtějí žít nízkonákladově. Mělo by to pomoct nastartovat myšlení a uvědomit si na co si dát pozor. Neexistuje univerzální návod, protože nízkonákladový člověk využívá toho, co umí, kde žije a jaké tam jsou ideální podmínky. V nitru své duše doufám, že to možná zaujme lidi, kteří mají existenční problémy a rozhodnou se, že tohle je řešení pro jejich problém. Další otázky, které nikoho nikdy nenapadly, budou časem připsány.
Diskuze na preppers.czhttp://preppers.cz/forum/index.php/topic,14723.0.html