Řízkování rakytníků

Jednou z možností, jak množit rakytníky, je řízkování. Možná jste se už setkali s názorem, že to není možné, že rakytníky lze množit pouze semeny nebo odkopky, ale není to tak. Ve skutečnosti je řízkování velmi snadné. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že stačí rakytníkové větvičky strčit do vody a velmi rychle pouští kořínky. Chce to je pravidelně kontrolovat a měnit vodu. Potom už to jen přesadím do kelímku se zeminou a za pár měsíců mám krásnou sazeničku a kelímek celý prokořeněný.

Pokud budete chtít jen pár kusů, tak je zkuste dát přímo kelímku se zeminou a nezapomeňte zalévat.

Já řízkuji ve větším množství. Řízky odebírám v měsících leden-březen a ve svazcích je dávám do nádob s vodou na zakořenění. Mám je uložené v chladné místnosti, takže se voda tak snadno nekazí a rostlinky se nevysilují růstem.

Jako řízky je možné použít i větvičky, které ořežete s plody kvůli sklizni. Místo toho, abyste je po sběru plodů vyhodili, dáte je do vody, nebo do vlhkého písku a na jaře budete mít zakořeněné sazenice. Postačí i obalit větvičky vlhkým hadrem a uložit do sklepa.

diskuze zde

Pěstování rybízu

My rybíz řadíme do první kategorie, což znamená, že daná rostlina je nízkonákladová, ale vysokým finančním přínosem.

Rybíz potřebuje minimální péči. Výnos z jednoho keříku je 1-3 kg plodů. Cena plodů při prodeji je 40-70Kč/kg. Nasbírat 1kg trvá přibližně 30 minut.

Investičními náklady je cena za nákup keříků, která se většinou pohybuje v rozmezí 50-80Kč/kus a samozřejmě potřebujete pozemek. Pokud chceme zvýšit výnos, tak provozní náklady stoupnou za kapkovou závlahu a přihnojování.

Kromě plodů je možné prodávat listy a to hlavně černého rybízu. Další příjem může být prodej keříků vypěstovaných z řízků.

Pro začínajícího malopěstitele je nákup třeba 300 keříků investicí 15000Kč. Tuto  částku je možné snížit vypěstováním vlastních sazenic. Nevýhodou je, že bude trvat delší dobu, než z řízku vyroste keřík s plným výnosem.

Jak získat řízky:
– můžete o ne poprosit v zahradnictví, kde vyhazují větvičky rybízů při zastříhávání,
– na podzim na facebboku ve své lokální skupině poprosíte lidi, jestli nedarují nebo neprodaji větvičky rybízu,
– pokud jste koordinátor, který zprostředkovává lidem  dodávky potravin, tak budete mít pravděpodobně i kontakty na pěstitelé rybízu a s ním se můžete domluvit na přenechání větviček

Řízkování je nejlepší na jaře, kdy se keře obvykle zatřihávají a prořezávají. Následně můžete (ale nemusíte) použít stimulátor růstu a řízky založit do vhodných nádob se zeminou nebo pískem.

Nejlépe koření loňské přírůstky.

Po několika měsících opatrně přesadíte řízky do kelímků, tak se s nimi později bude snáz manipulovat.

Na podzim je vysázíte. Je snazší zalívat 300 kelímků než přes léto zalévat na pozemku 300 míst.

Nabízíme začínajicím pěstitelům možnost, že se o Vaše řízky postaráme. Dáme je do maltovníků, pocukrujeme je i stimulátorem růstu, přesadíme do kelímků. A pokud nebudete mít ještě pozemek, tak je můžeme vysázet na část našeho pozemku. Všechno zadarmo. Stačí jen odnést řízky na naše výdejní místa, kde se o ně náš proškolený personál postará.

Na začínajícího pěstitele čeká hodně překážek a tímto mu chceme pomoc.

Dělání keřů z řízků místo nákupu sazenic se vyplatí jen pokud máte ideální podmínky. Pokud jste schopni sehnat s minimem nákladů a energie řízky, tak se to vyplatí. Jinak doporučujeme nakoupit certifikované keříky.

odkaz na diskuzi

Nechat pole ladem

Na začátku jsme hledali odpověď na jednu otázku – Jak pomoct krajině?
Mnoho lidí zastává názor, že zemědělci se v současnosti nestarají o svá pole tak, jak by měli – šetrně, ohleduplně,
s úctou, jakou měli ke své půdě naši předci. Ale kdo jiný se může o pole postarat? Mohly by spolky, ale ty nemají
techniku, ani potřebné zdroje. Tak nás napadlo nechat pole ležet ladem. A hned se objevily desítky dalších otázek.

Nezbývalo, než učinit pokus.
Nechali jsme 1,5 ha ležet ladem tři roky a vyčíslovali náklady. Zejména proto, abychom si odpověděli na otázku, zda se může jeden malý spolek starat o 500 ha. Zjistili jsme, že to možné je.

Pokud necháte pole ležet ladem, tak skutečné náklady jsou jen daň z pozemku, což podle lokality je cca 500-1000 Kč/ha. A pak trocha práce, aby plevel z tohoto pole neobtěžoval sousedy. Když jsou ve spolku zapálení lidé, tak se to dá.

Otázky:
Jsem vlastník půdy a chci ji pronajmout, proč by mi měla stačit částka pokrývající pouze daň z nemovitosti? Když ji pronajmu běžně hosopodařícímu zemědělci, dostanu za ni víc…
Ano, to je jeden úhel pohledu. Bohužel současné zemědělství půdu spíše devastuje, než ji prospívá, a tímzpůsobem se vám vrátí pole vyčerpané, zhutněné těžkou technikou, plné zbytkové chemie. My necháme pole odpočinout,lze uvažovat např. i o několikaletém porostu vojtěšky, která je pro půdu jako regenerační kůra. Takže vám ji nakonec vrátíme v lepším stavu a tudíž i hodnotnější.

Chcete nechat všechny pozemky ladem?
Spolky mají půdu pronajatou od fyzických osob, které tu půdu momentálně nepotřebují. Část půdy, spolek obhospodařuje, zbytek, na který již nemá kapacity, nechá ležet ladem. Některé spolky se zabývají komunitní podporou zemědělců (dále jen KPZ). To znamená, že pokud se zemědělec stará o pole šetrně, členové spolku od něj kupují jeho produkty. Takovému zemědělci spolek může i pozemky ležící ladem pronajmout.Věříme, že takovým způsobem najdou pole ležící ladem časem své využití a přispějí k rozšíření KPZ.

Proč z neobhospodařovaných polí neudělat sad?
Sad je doslova „běh na dlouhou trať“, je to poměrně trvalá výsadba a má ještě jiná specifika než pole. Většina vlastníků pozemků je ochotnější pronajmout své pole za podmínky, že se statut toho pozemku nezmění a že v případě potřeby mohou nájemní smlouvu zrušit a dostanou zpět pozemek ve stejném stavu, v jakém ho předali nájemci.

diskuze zde

Jak se stát malopěstitelem

Žijete ve městě a sníte o tom, že se odstěhujete na vesnici a budete se živit pěstováním zeleniny či bylinek? Plánujete a studujete různé materiály o zahrádkaření? Proč si to nevyzkoušet a zároveň si i něco nevydělat? Nebo alespoň získat zpět finanční prostředky na pokrytí vlatních nákladů, např. na cestu na zahradu.. Nabízíme prostor, kde si můžete vyzkoušet, jaké to je být malopěstitelem, který si přivydělává prodejem zeleniny.

Bohužel mnoho lidí žijících ve městě se dál, než jen ke snění, nedostane. A to je velká škoda. Přitom město má proti vesnici jednu zásadní výhodu – je plné lidí. Zatímco ve vesnici si těžko vytvoříte síť odběratelů, ve městě je to snadné. Většinou stačí jen obejít pár okolních bytových domů a máte založeno na vaši první KPZ.

Pro začátek si můžete sehnat zahrádku v zahrádkářské kolonii. Není to sice úplně jednoduché, ale jde to. Budete si tam pěstovat bylinky, ředkvičky, prostě takovou zeleninu, která se dá snadno vypěstovat. Zkontaktujete nějakého farmáře a domluvíte se, že jste koordinátor KPZ a budete od něj odebírat bedýnky za provizi. Vy svým odběratelům vysvětlíte, že část bedýnky je od farmáře a část od Vás. Pak bude jen na Vás kolik si vypěstujete na zahrádce. Většinou na 300m2 záhonů (400m2 zahrada) vypěstujete zeleninu v hodnotě 20-30tisíc. Kč. Je to snadné, je je potřeba udělat ten první krok. A s tím Vám pomůžeme my.

Nejprve radou:
Zkontaktujete místní KPZky (pokud nějaké v okolí máte) a požádáte je o kontakty na jejich farmáře, nebo pujdete na farmářský trh a oslovíte farmáře tam. Musíte zjístit: 2. jestli jsou schopni a ochotni kompletovat bedýnky nebo alespoň dodávat zeleninu, 2. jaké množství (pro kolik odběratelů), 3. co pěstují a jaká bude cena, 4. jak často by mohli dodávku uskutečnit. Když tohle zjístite, tak můžete dát inzerát do lokálních skupin na facebooku. Dále můžete napsat místním KPZkám, že pokud maji plnou kapacitu , tak jestli můžou lidi posílat k Vám. Pak Vás čeká tisknutí letáčků a jejich roznos v okolí do schránek. Nelepte je na vchodové dveře, protože to nikdo nemá rád. Dělejte to postupně, protože domlouvání se a scházení s lidmi je dost vyčerpávající. Připravte se na to, že budete totéž vysvětlovat stále dokola mnoha lidem. Proto je dobré mít už předem výše uvedené informace od „vašeho“ farmáře. Pokud vytvoříte fungující KPZku, tak tím farmáře motivujete, aby Vám pronajmul nějaký pozemek. Tam si budete pěstovat a učit se. Pokud uvidí, že s farmařením to myslíte vážně, tak Vám může pomoct sehnat v okolí další pozemek a zázemí. Chytrý farmář nevidí v jiném farmáři konkurenci, ale spolupracovníka, protože spolupráce s Vámi mu vydělá peníze. Možná se časem změní situace, ale dnes není problém prodat zeleninu, problém je nedostatek lidí.

Kromě rady pomůžeme i reálně:
Nabízíme zadarmo malé pozemky na pěstování zeleniny.  Jedinou podmínkou je, že vrátíte 4xkrát více organického materiálu než jste odnesli. A nesmíte používat žádnou chemii. Zde se můžete učit, experimentovat, zkoušet, která zelenina se nejvíc vyplatí, na co se máte zaměřit. Poskytneme vám i kontakt na místního farmáře, který dělá bedýnky. Jezdí trasu Čáslav, Kolín, Kutná hora, Praha. Máme tu členy, kteří sem jezdí pravidelně třeba z Prahy, takže je možné se domluvit i na sdílené dopravě. Z Čáslavi se sem dostane autobusem nebo Vás přiveze nějaký člen, který tu zrovna bude. Nebo si u jednoho člena v Čáslavi můžete půjčit kolo.
Pohlídáme zeleninu i brojlery. Pokud bude potřeba, tak zalijeme. Máme mobil s foťákem, tak vám aktuální situaci na záhonech vyfotím. Pomůžeme i sklidit a připravit na prodej. Jen neplejeme záhony. Nemusíte tedy jezdit každý týden.

Hledali jsme všechny důvody, proč někdo nemůže být pěstitelem a přivydělávat si tím. Všechny překážky jsme odstranili kromě toho, že je někdo finančně negramotný a fyzicky postižený.

Co z toho máme? Věříme, že jeden ze smyslu KPZ je spolupráce i mezi ostatními KPZ, že je důležitá vzájemná pomoc a rada při budování nových KPZ. Také už nás nebaví podepisovat petice a sdílet a nadávat nad články jak se devastuje zemědělská půda atd. Věnujeme energii na podporu začínajících pěstitelů. Stojí nás to energii, ale když už nenadáváme na facebooku, tak máme času dost.

Zní to jednoduše, ale není to jednoduché. Pokud se Vám nepodaří sehnat ve městě 20 lidí jako odběratelé a udržet, tak nemá smysl, abys chtěl se živit jako pěstitel. Čeká Vás pěstování, kde se objeví dřepčík nebo něco jiného a o část úrody přijdete. A pokud budete chtít pěstovat rostliny citlivé na teplotu a mít zeleninu dřív, tak musíte mít skleníky atd. A jezdit každý den na trh je ekonomicky dost nevýhodné, když existují KPZky. Proč stát na trhu, když můžete dělat na poli a generovat zisk.

moje definice:
Farmář – člověk převážně živící se pěstování a chovem. Má stálý odbyt a má už vybudovanou farmu.
Pěstitel- člověk snažící se živit pěstováním a chovem. Vytváří si odbyt a buduje svou farmu.
Zemědělec – na rozdíl od farmáře se věnuje jen monokultuře, nemá stálé zákazníky (KPZ) a nepěstuje zeleninu.

diskutuje se

Pronájem pozemků

Pronájem pozemků na jeden rok pro drobné zahrádkáře ZDARMA!

Nabízíme pronájem záhonků v komunitní zahradě Chedrbí. Můžete je využít na pěstování, ale i na experimentování.

Žádné registrace, žádné poplatky, žádné nájemné.

Pouze dvě jednoduché podmínky:

1. dodáte do půdy 4krát více kuchyňského bioodpadu než kolik jste sklidili zeleniny či jiných plodin. Tedy za kilo sklizené mrkve vrátíte 4 kila slupek, natí, zeleninových zbytků apod.

2. nebudete používat žádná umělá hnojiva a chemické postřiky

Najdete nás ve vesnici Chedrbí u Čáslavi.

Jak podle mého názoru vznikaji KPZ

Mnoho žen, když otěhotní a narodí se jim dítě, začne přemýšlet o tom, jaké potraviny tvoří její jídelníček a jídelníček jejího dítěte. Dokud je člověk sám, tak o tom často tak neuvažuje, ale s dítětem máte najednou zodpovědnost za další lidskou bytost, kterou navíc milujete a chcete pro ni to nejlepší. Takže se rodiče začnou zaměřovat na zdravější potraviny, navštěvují specializované obchody a farmářské trhy. A to s kočárkem nebývá zrovna jednoduché. Druhou možností jsou místní farmáři, zemědělci a zahrádkáři. Po dohodě jsou ochotni za úplatu dovézt požadovanou zeleninu či ovoce až domů a pokud odeberete dostatečné množství, můžete mít dopravu zdarma, nebo třeba slevy na přebytky. Je známé, že maminky se spolu setkávají, druží se a sdílejí informace. Není pak nic těžkého dát ve svém okolí dohromady třeba 10 maminek či rodin, které mají zájem odebírat od vašeho zemědělce zdravé potraviny, a pak je možné zřídit i neoficiální výdejní místo. Pro koordinátora KPZ je to finančně i časově výhodné, protože ušetří peníze i čas. Na příklad v Neštěmicích tvoří KPZ 20 lidí. Společně nakupují a navzájem si tak vypomáhají. Odhadem koordinátor „vydělá“ na jednom členovi KPZ 1200 Kč ročně. Práci pro KPZ musí věnovat nějaký čas, ale není to práce náročná, často se podobá spíše posezení u kafíčka

:)

Nejlépe funguje lokální KPZ. Doslova lokální, kdy jeho členové jsou ze stejné čtvrti. Takže pokud nenajdete dost zájemců mezi svými známými a kamarády, stačí vytisknout letáčky a roznést při procházce ve svém okolí do schránek. Pro začátek bude stačit získat 5 členů. Až bude KPZ nějakou dobu fungovat, lidé si to řeknou a budou se hlásit další zájemci. Nebo je možné se domluvit s „vaším“ farmářem, který může své zákazníky o KPZ informovat (třeba prostřednictvím cedulky na stánku).

Maximální počet lidí v jednom KPZ s jedním koordinátorem je 20. Dalších 10 by se dalo přibrat jen v případě, že by si sami vyzvedávali bedýnky a koordinátor získával od farmáře provizi. Víc už se v rámci volného času zvládnout nedá a peníze se dají vydělat i jinak a snáz. Motivace záchrany planety má svoje meze. Pokud má koordinátor jen tuto motivaci, pravděpodobně brzy vyhoří.

KZ Chedrbí jde stejnou cestou jako KPZ v Neštěmicích. Máme 16 členů a rozrůstání jde přirozenou cestou. I když by bylo pěkné mít třeba 100 členů, tak by to ale pro koordinátory už znamenalo hodně nezábavné práce. Takto máme čas i na další aktivity např. budování zalesňování atd. Máme snahu motivovat členy k tomu, aby si založili vlastní KPZ, umožnit jim pěstování bez papírování a nákladů a ukázat, že jde prodat přebytky docela snadno ve svém okolí a tím postupně vytvářet svoji KPZ.

Založit KPZ může také farmář, který si chce tímto způsobem zajistit klientelu. V zavedené a fungující KPZ pak předá koordinátorství některému z členů a může zakládat další KPZ v jiné lokalitě.

diskutuje se

Nevíte kam s bioodpadem?

Nabízíme možnost likvidace Vašeho biologicky rozložitelného odpadu! Jak to funguje? Od nás dostanete kbelík na ukládání bioodpadu, který vám při odevzdání vyměníme za prázdný.

Naplněný kbelík putuje k nám do komunitní zahrady. Povrch kbelíku zasypeme zeminou a necháme nějaký čas odležet, aby se bioodpad rozložil na takovou úroveň, že přestane být lákavý pro myši a potkany. Poté vysypeme obsah na místo budoucího záhonku a zakryjeme zeminou. Na jaře sem pak můžeme sázet rostliny 1. trati, tedy takové (zjednodušeně řečeno), kterým nevadí tlející vrstva pod nimi a naopak z ní čerpají obrovské množství živin.

Kbelíky si můžete vyzvednout v Chedrbí 141. Momentálně jednáme i o sběrném místě v Čáslavi (blízko Penny marketu), ale vyjednávání je zdlouhavé.

Vypěstovat bio jídlo levně je až neskutečně snadné

1. Pseudokomunita
Mnoho lidí sní o tom, že budou mít vlastnoručně vypěstované, nebo aspoň zdravé jídlo, a tak rozvíjejí své představy o komunitě ve stylu rodové osady. Problém je, že sní o ideálním řešení a cokoliv o trochu míň jim není dost dobré. Nejsou schopni, nebo spíš nechtějí se přizpůsobit aktuální situaci a snažit se hledat postupná řešení, vedoucí až k vysněné rodové osadě. Moje komunita není rodová komunita a asi to není ani klasická komunita, tak ji pro účely tohoto článku budu raději nazývat pseudokomunita, abychom se vyhnuli debatě, zda to komunita je či není. Moje pseudokomunita je založená na spolupráci lidí, kteří chtějí mít levné, zdravé jídlo. Využívá všechny legální prostředky dosažení tohoto cíle. Díky zmíněné spolupráci odpadají nákladné položky a šetří se čas. A myslím, že spolupráce funguje tak trochu i jako vzájemné hecování, aby lidi byli přirozeně aktivnější. Naše pseudokomunita není ohraničena osadou, je celorepubliková. Co ji spojuje je touha po levném a zdravém jídle.

2. Pěstování jídla je velmi snadné.
Tvrdit, že pěstování jídla je velmi snadné je fakt přehnané. Na takové tvrzení je potřeba mít důkazy a studie jinak je to při nejmenším zavádějící. V pseudokomunitě je to tak, že si člověk pěstuje to, co mu jde nejlépe, s minimem času. Svoje přebytky prodá a koupí od jiného člena pseudokomunity jiné potraviny. Možná je samozřejmě i výměna. V typické komunitě se jeden člověk snaží vypěstovat 20-50 druhů zeleniny a zkouší pěstovat třeba i obilí bez traktoru. Proč se tedy nezaměřit jen na to, co jde nejlépe?

3. Zpracování potravin
Nejsem ten pravý, abych mluvil o zpracování potravin. Jím jen vařené zrní a chodím si na zahradu sbírat plevel. Nejvíc se věnuju zavařování zeleniny, kterou pak v zimě dávám do hrnce se zrním. Ale vím jak to dělají ostatní. Zavařují, suší, nakládají do soli, kvasí, uskladňují do sklepa a prodávají. Nejen já, ale snad každý si všimnul, že lidi pěstují jen tolik, aby toho nemuseli tolik zpracovávat. Zpracování potravin je nudná a časově náročná činnost. Lidem se zdá zbytečné to dělat, když můžou jednoduše jít do obchodu a koupit si to. Bohužel už si neuvědomují, že si v tom obchodě musí připlatit, aby si mohli dopřát zeleninu v zimě.

Třeba černá ředkev. Vezmete pozemek a očistíte ho jak se Vám líbí. Pak jen tak zasadíte semínka černé ředkve. A necháte to růst. Výnos je cca 0,5kg/m2. Tak získáte bulvy na jídlo i na prodej. V zimě sklízíte listy z bulv, které jste nesklidili. Některé půjdou do květů, tak získáte osivo na příští sezónu i semínka na klíčení.

4.Klíčení a výhonky
Ani v této oblasti nejsem ideální vzor, protože mám v místnosti v zimě jen 4 stupně. Takže neklíčím. Ale hodně mých známých ano, takže opět mohu předávat moudra. Tak třeba pěstitel, který pěstuje ředkev i na semínka pro další výsadbu, bude úzkostlivě sledovat správnost postupů a dobu setí, aby mu rostliny nešli do květu dřív, než vytvoří bulvy. Z takových semínek potom obvykle vzcházejí rostliny jdoucí rovnou do květu, takže se jich pěstitelé zbavují. Ale taková semínka se dají výborně použít na pěstování klíčků a výhonků pro doplnění stravy. V takovém případě je jedno, jestli by později rostlinky utvořily bulvy nebo ne. Takový pěstitel potom nevyhazuje ředkve či saláty, které šly předčasně do květu, ale nasbírá si z nich semínka a ty zasadí. Protože ví, že i malé rostlinky se dají jíst. A nebo si zkuste představit, že máte kus pozemku, který není moc úrodný. Vysadíte tam třeba červenou řepu, sklidíte pěkné bulvy (tolik, kolik potřebujete) a ostatní tam necháte. Příští rok půjdou do květu a vy z nich po dozrání získáte semínka ze kterých vyrostou jen listy. A ty listy můžete jíst jen tak syrové, nebo je nakládat jako jakoukoliv jinou kvašenou zeleninu.

Seminka jsou drahá, ale každý si je může sám vypěstovat. Rostliny na semínka není třeba tolik zalévat, není třeba záhony odplevelovat či se jinak starat. Stačí jen kousek pozemku a můžete set a sázet. Jediné, co opravdu vadí, jsou bodláky, jejichž semena se šíří větrem. Ostatní plevel nevadí. Jako další problém se může jevit sběr a oddělování semínek ze stonků. Není třeba se tomu přehnaně věnovat. Stačí dát do truhlíků zeminu, navrch položit stonky se semínky a ty zasypat, třeba pískem. A už je to zasazené.

5. Všechno se počítá
Dodržováním podobných postupů brzy zjistíte, že máte tolik jídla, že ani nevíte co s ním. A začnete s ním plýtvat. Možná se tomu nevěříte, tak uvedu malý příklad s dýní. Vypěstujete si dýně, několik jich uskladníte, možná něco usušíte a zbytek zavaříte. Semínka můžete jíst jako pražené. Vytvoříte si zásobu dýní, že byste je mohli jíst v jednom kuse 25 dní. Samozřejmě se nebudete nepřetržitě živit jenom dýněmi, budete je spotřebovávat průběžně po celý rok. Ale ušetříte kupované jídlo na 25 dní. Zjístíte také, že nemusíte kupovat listovou zeleninu, protože si ji dokážete během celého roku vypěstovat v truhlíku za oknem. A to už máte na 40 dní jídlo. Nakoupíte si žito za 8 Kč/kg, které není stříkané a budete si z něj péct chleba. Tak máte jídlo na 100 dní. Nakonec si uděláte zásoby a zjistíte, že máte jídlo celkem na 900 dní. První rok budete plýtvat neboli hodně toho skončí nejspíš na kompostu nebo jako krmivo pro slepice. Poučíte se toho a další roky už plýtvání omezíte.

6. Přeprogramovat se
Nejtěžší je přeprogramovat své myšlení. Beru to jako nejobtížnější v životě. Někomu to trvá celé roky. Pamatuji si, že v roce 2008 jsem začal objevovat výhody zdravých a levných potravin a setkal jsem se s množstvím lidí, kteří chodili na přednášky a četli o této problematice. A teď je rok 2019 a  tito lidé jsou stále na začátku. Nedokázali se změnit, i když získali všechny informace a dokonce ty informace sdílí a mluví o nich. Změnit se je velký problém a jde to dost pomalu.

Závěr
Snažil jsem tímto nastínit moje myšlení a přesvědčení, proč je snadné mít zdravé, levné potraviny a proč jejich pěstování není těžké. Úmyslně jsem se nerozepisoval o tom, že plýtvání potravin je jen velký strašák. To by bylo na další dlouhý text. Strategie snadného pěstování potravin a jejich prodeje lidem, kteří si myslí, že pěstování je těžké, funguje. Za utržené peníze lze pak dokoupit kvalitní potraviny, které není tak snadné vypěstovat. Možná na to brzy přijdou i ostatní, budou to kopírovat a tato strategie přestane fungovat. Možná. To ukáže čas.

diskutuje se

Co je to slepičí traktor?

Stručně řečeno je to mobilní voliéra s kurníkem, kde žijí slepice a celé se to pravidelně posouvá po pozemku.

Názory na to jestli je to efektivní se dost liší. Proč? Protože lidé chovají slepice různého typu. Proto je dobré rozlišit tento traktor podle toho, co tam chováme.

Jaké má výhody traktor?

1. Drůbež má pravidelně pastvu(trávu, pampelišky atd.)
2. Nemusíte chodit sekat trávu.
3. Na malé ploše máte stále trávník.
4. Výběh drůbeže Vám nezabírá velkou část zahrady.

Druhy slepičího traktoru:

Kuřecí traktor
Slouží jako odchovna. Kuřecí traktor je úspěšně používán a chválen minimálně od dob, kdy se začali používat líhně. Kuřata máte v kleci, kterou posouváte po pozemku a tím jim zajistíte pestrou stravu, pohyb i prostor na hrabání. Tu snědí nějaký lístek trávy, tam zase mravence… Nemusíte jim přes den svítit ani topit. Večer zalezou do kurníku a je o ně postráno. V odchovně lze odchovávat i mladé kachny.

Traktor pro hedvábničky
Hedvábničky jsou okrasné plemeno s poměrně nízkou užitkovostí. Traktor je pro hedvábničky ideální a to zejména kvůli jejich nekonfliktní až pacifistické povaze. Deset slípek dokáže žít i na 1 m2 celý rok. Hedvábničky také velmi málo hrabou, takže můžete dát pletivo i na dno a zamezit tak případným predátorům v přístupu. Pak se kurník ani nemusí na noc zavírat. Vyzkoušeli jsme 14 hedvábniček na 400 m2 a 95 procent času se zdržovali jen na cca 8 m2 a to zejména u kurníku s vodou a s krmivem a u hromady větví, která jim sloužila jako úkryt.

Slepičí traktor
Slepici můžete nazývat slepicí pokud je stará alespoň 22 týdnů. V tu dobu některé nosné typy začínaji snášet. Co chceme od slepic nosného typu? Samozřejmě vajíčka.

Co je třeba pro bohatou a pravidelnou snůšku?
1. kvalitní krmivo s dostatečným obsahem bílkovin
2. světlo
3. klidné prostředí bez stresujících prvků
4. kurník zateplený proti zimě

Slepičí traktor může být skvělý např. někde v Californii, kde nemrzne. Ale v ČR ho můžete použít jen přibližně od května do října. V ostatních měsících je chladno a tím se snižuje snůška. V zimě je možné svícení, aby se slepicím prodloužil den, např. pomocí solárního panelu.

Někteří lidé zastávají názor, že se díky traktoru snůžka zvyšuje, protože slepice spásají trávu. Pokusili jsme se udělat experiment, ale výsledky byly zavádějící, protože jsme tím slepice spíš stresovali. Nicméně nevěříme tomu, že dojde ke zvýšení snůšky, když si sami nazobaji trávu z trávníku oproti tomu, když jim do výběhu dáme trávu již nasekanou.

Nasekat trávu je lehčí než přesouvat slepičí traktor.

Za nejlepší řešení považujeme kurník uprostřed zahrady a kolem něho výběh. Většinou je kurník pod stromem a z oplocení vede 7 malých vrátek do minivýběhů. Jsou jen 50 cm vysoké a zastropené pletivem. Hodně záleží na tom, jak je  minivýběh postaven. Pokud na zemi není pletivo, tak se slepice vypouští do výběhu hodinu předtím, než jdou spát. Pokud na zemi pletivo je, tak se slepice pouští do výběhu odpoledne. Pokud tvoří prkno a na něm pletivo, vzniká mezi pletivem a zemí mezera cca 2,5cm. Tak slepice nemají možnost hrabat a ničit trávník. Pletivo na zemi má i negativní stránku. Slepice se snaží stále hrabat, ale nejde jim to. I když dáte na spod slepičího traktoru pletivo a tím ochráníte kořeny rostlin a zároveň ochráníte slepice proti predátorům, tak pokud jste citlivější, bude vám slepic líto a rozhodnete se pro změnu.

Další možnost je mít jeden mobilní minivýběh propojený s normálním výběhem rourou z pletiva. A přesouváte jen ten minivýběh.

Slepičí traktor je doporučován jako čistič záhonů. Ale aby to bylo efektivní, je třeba slepice málo krmit. Jen tak potom mají motivaci hrabat i do hloubky a vyhledávat kořínky a drobný hmyz. Ačkoliv osobně moc nevěřim, že jedí mravence a drobnější hmyz. Při našich pokusech a pozorováních jedli mravce a drobný hmyz jen kuřata. Slepice jedly mandelinky a to jen v případě, že jsme jim ráno nedali krmivo. Z toho usuzuji, že pokud budeme chtít po slepicích, aby aktivně čistily záhony, sníží se snůžka.

Velikost slepičích traktorů je další kapitola. Čím větší traktor, tím pevnější konstrukci potřebuje a také více lidí na přesun. Nebo se dokonce musí využít nějaký další pohon. Asi nejpraktičtější je slepičí traktor o rozloze 2-3 m2. Pomocí koleček jej může přesunout jedna osoba a není potřeba svařováná konstrukce. Kurník s popelištěm zabere 0,5-1 m2 a zbytek tvoří výběh pro slepice. Traktor je třeba přesouvat každý den a je dobré s tím počítat při rozhodování o jeho rozměrech.

Závěr
Až si budete chtít postavit slepičí traktor, ptejte se lidí, kteří s ním již mají zkušenosti. Zjistěte si od nich, co v traktoru chovají, jak velký je jejich traktor, jaká je časová náročnost na provoz atd. Pravděpodobně zjistíte, že slepičí traktor není ideálním řešením a možná by pak skončil někde v kautě ve stodole jako nepodařený pokus. Zaměřil jsem se ve svém článku na negativní stránky slepičího traktoru, protože pozitivní si můžete přečist všude. Nemyslím, že by byl slepičí traktor úplně špatný, ale třeba pro nosné slepice mi připadá nevhodný.

diskutuje se

Odborné knihy a jejich přínos

Dnešní odborné knížky o pěstování, bylinkářství, kuchařky a jiné jsou spíš jako beletrie. Mají kolem 200 stran, lidé si je přečtou a pak se jich zbavují. Možná by správná odborná publikace měla mít aspoň 2000 stran, aby byla brána vážně a ne jen „pro pobavení“. Možná je na vině internet, kde je obrovské množství, často i kvalitnějších informací. Možná jsou na vině autoři publikací, kteří je píší příliš zábavnou formou.

Já čtu knihy rád. Zejména takové, které mi něco dají, posunou mě v životě dál, inspirují mě k dalšímu studiu, hledání, bádání a přemýšlení. Ale nemám rád, když někdo tvrdí, že mu nějaký text změnil život. Tím o sobě dává najevo, že je snadno zmanipulovatelný. Většinou to znamená pouze to, že mu daná kniha pouze doplnila chybějící informace vedoucí k pochopení daného problému / situace a pak následovalo ono „prozření“.

Jednou z oblastí, o kterou se zajímám, je pěstování zeleniny a využití divokých rostlin ve stravě. Knih na toto téma je mnoho, ale dle mého názoru jsou všechny v podstatě stejné. Jen přibližně 5 % obsahuje zajímavé a originální informace. Jednou z takových knih je Jezte plevel od Ben Charles Harris, která mi pomohla si mnohé k tomuto tématu ujasnit. Je to také poslední knížka, kterou jsem přečetl celou, a bylo to už v roce 2012. Přesto nemůžu říct, že knížka nabízí nějaké převratné informace. Zajímavé jsou stránky 22-23, které jsou věnované travinám, a pak stránka, kde je uvedena tabulka živin obsažených v listech rostlin. V ten okamžik se mi doslova rozsvítilo. Uvědomil jsem si, že jídla je všude dost a že každá rostlina má nějaké využítí. V podstatě neexistuje plevel, ve smyslu zbytečné rostliny, jen pro tuto rostlinu nemáme využití.  Plýtváme časem, energií i penězi, abychom zničili zdroje potravy, které máme a abychom vypěstovali nové.

Občas se sám sebe ptám jestli by se ze mě stal pěstitel plevele, kdybych nečetl tu knížku.Asi by pak moje zahrada vypadala jako každá jiná a já bych se věnoval pěstovaní salátu, kadeřávku, petržele atd. Nesbíral bych listy pampelišek, žabince, či ředkví, které mi sami rostou na zaplevelených záhonech.

Knížku je možné najít na uložto. Je to jediná knížka, kterou jsem tam nahrál.

Další knížka:

Úlehlová-Tilschová, Marie: Česká strava lidová

Z knížky jsem si vzal dvě podstatné věci:

1. Lidé jedli to, co bylo.
Líbí se mi, jak lidé uměli využívat zdroje, které měli. Vytvářeli si jídelníček ne podle chuti, ale podle aktuálně dostupných surovin. Když to šlo, snažili se si trochu přilepšit, obohatit svoji stravu. Tím jsem si ujasnil, že nemůžu nejprve hledat recepty a potom na ně shánět suroviny, ale že musí postup obrátit. Nejprve se podívám, jaké mám suroviny a podle toho vyhledám vhodný recept.

2. Nikdo nebyl na rostlinné stravě.
Než jsem přečetl tuhle knihu, tak jsem se domníval, že naší předkové jedli převážně rostlinnou stravu. Maximálně si jednou za 14 dní v neděli (jako u F.L. Věka) dali kuře nebo husičku. Díky knížce jsem se dozvěděl, že jedli živočisné produkty celkem pravidelně. Když to šlo, tak i každý den. Bylo to zejména mléko a sádlo. Samozřejmě jsem si tuto informaci chtěl ověřit, tak jsem si vyhledal spolehlivý zdroj – svou babičku, která žila na vesnici a zažila to. Nejen že mi potvrdila mléko a sádlo jako běžnou součást stravy, ale přidala i chov králíků. Všechny tyto potraviny byly běžné i v chudých rodinách.

Čeněk Zíbrt: Česká kuchyně za dob nedostatku před sto lety

Odnesl jsem si z ní čtyři věci:

1. Jídla je dostatek
Stačí být sběrač a pak člověk nemusí kupovat žádné jídlo. Neexistuje skoro žádná konkurence.

2.Důvod proč lidi nesbíraji plané rostliny
Proč neexistuje skoro žádná konkurence? Protože být sběrač je časově náročné a vyžaduje to i určité znalosti (jejichž získání je opět časově náročné). V dnešní době pokud nechcete žít jako poustevník někde v jeskyni či stanu, tak nemáte šanci se stát plnohodnotným sběračem. A kdo tento životní styl vychvaluje, tak si to nikdy sám nevyzkoušel (na delší dobu). Já jsem si to vyzkoušel a stal jsem se díky té zkušenosti větším fanouškem pěstování než předtím.

3. Kdo byli a jsou čtenáři těchto knížek
Četl někdo tuto knížku v roce 1917? Využil z ní některé rady tam uvedené? A využije ty rady někdo dnes? Neni to spíš beletrie?

4. Vodnice
Po přečtení jsem začal shromažďovat veškeré informace o této zajímavé zelenině. Vodnice se v Evropě běžně konzumovala jako příloha i hlavní jídlo mnohem dřív, než první brambora přeplula oceán. Navíc brambory jsou poměrně fyzicky náročné na pěstování a ohrožují je takové neduhy, jako mandelinka či plíseň bramborová. Tak jsem začal experimentovat s vodnicemi a postupně jsem k tomu přidal další podobně tradiční zeleninu – tuřín.

Závěr
Když se někoho zeptám na konkrétní knížku, raději uslyším, co mu ta knížka dala, než popis, co v ní je. Já jsem přestal číst knížky, ale nepřestal jsem číst zcela. Čtu závěrečné práce na adrese https://theses.cz/ , které si vyhledávám pomocí klíčových slov. První část práce je obvykle teoretická, kde jsou často i citace z knížek. Druhá část je praktická, kde se můžete dozvědět nové informace, které se zatím do knížek nedostaly. Některé závěrečné práce obsahují jen teoretickou část, některé práce budete muset hledat víc. Např. hledání „Stanovení základních analytických parametrů červené řepy a vodnice“ mě zavedlo až sem: https://digilib.k.utb.cz/handle/10563/28758.

diskutuje se